Tak na tohle jsem se těšila celý semestr. Konečně jsme vyrazili do Laponska! Na tuhle cestu jsme se přihlásili už někdy v září přes cestovku, která pořádá právě studentské výlety nejenom do Laponska, ale taky do Stockholmu nebo do St. Petersburgu. Ze začátku jsme se trochu bály, že je ten zájezd předražený a připadalo nám, že téměř všechny aktivity si stejně musíme extra zaplatit na místě. Jak se ale ukázalo, extra placené aktivity byly v podstatě jen jeden den a ten jsme nakonec strávily trochu jinak než jízdou s husky spřežením za 60EUR...
Sobota 21.11.
V šest hodin naše skupinka 7 lidí (já, Linda, Sophie, Matthieu, Pedro, Damian, Guilliaume) vyráží vlakem směr Tampere, kde přesedáme na bus přistavený cestovkou. V něm se seznamujeme s Angličankou Victorii a nabízíme jí, že může být s námi na pokoji. Cesta bude dlouhá, posilujeme se Havanou.
Neděle 22.11.
Brzo ráno přijíždíme do Rovaniemi. Je tam mlha, zima a skoro žádný sníh. Jsme z toho trošku přešlí. Na programu je Arctic Muzeum, což se nakonec ukázalo jako docela zajímavé.
O kousek dál jsme potom nakoupili zásoby na celý týden a vyrazili do Santa Clausovy vesnice.
Má tam svojí úřadovnu, kde ho můžete navštívit a nechat se s ním vyfotit. Vlastní foťáky jsou samozřejmě zakázané a fotka udělaná tamním profesionálem stojí 25 Euro. Děkuji, nechci. Zbytek vesnice jsou v podstatě jen obchody se suvenýry. Prostě tahák na turisty a nebohé rodiny s dětmi. Jedinou další zajímavostí v této vesničce je to, že leží přímo na polárním kruhu. Tímto jsme ho zdolali!
Večer se ubytováváme v Youth Holiday Centre Vasatokka. Na pokoji jsme celkem čtyři.
Večer vyrážíme do sauny, ale vzhledem k tomu, že nás přijely najednou ve stejnou dobu tři autobusy, tak jsme se asi všichni do sauny vypravili ve stejnou dobu a bylo tam poněkud těsno...
Pondělí 23.11.
Začíná první opravdový den v Laponsku. Program tu začíná každý den poměrně brzo, protože se chce maximálně využít světla, které tu ještě zbývá. "Rozednívá" se (máme tu stejně většinou zataženo) kolem desáté a program končí ve tři a to už je tma jak v pytli. Dnes je na programu kurz přežití. Bohužel je málo sněhu a tak místo orienťáku na sněžnicích jdeme pěšky. Dostaneme GPS, mapu, buzolu a jdeme hledat tamní "cashky". V poledne se scházíme u jezera, kde už nám lidé z centra připravili na ohni oběd: párky s kaší a teplý borůvkový džus. Moc dobré!
Odpoledne děláme jak zběsilí díry do ledu a rybaříme pravým Laponským způsobem :-)
Také jsme měli dělat quinzees, což je něco jako iglů, akorát, že se nestaví z ledových "cihel", ale udělá se sněhový kopec a do něj se vyhloubí díra, ale bohužel, jak už jsem říkala, ještě nebylo dost sněhu a tak jsme stavěli teepee a učili se rozdělávat oheň na sněhu. No nevím, jestli bysme přežili... oheň dobrý, ale teepee vypadalo, jako by se nám mělo každou chvíli zřítit na hlavu.
Večer jsme celé vymrzlé zalezly s holkama do sauny. Tentokrát nikde ani noha :-), takže to bylo moc příjemné. No a také jsme poprvé zkusili jít ze sauny rovnou do ledového jezera. To bylo od sauny vzdálené asi 100 metrů a napoprvé se nám to zdálo jako děsná dálka, ale nakonec to byla paráda. Nejhorší na tom byly vymrzlé nohy.
Úterý 24.11.
Tentokrát je na programu výlet k Severnímu ledovému oceánu. Vstáváme dost brzo ráno a v 7.00 vyrážíme. Po cestě sem tam zastavíme na nějaké ty tamní pamětihodnosti, a v nejsevernějším městě Nuorgam, se s Finskem na pár hodin rozloučíme. Už jsme tak daleko, že v Norsku už nejsou skoro žádné stromy a ukazují se jen holé skalnaté kopce. Pak poprvé uvidíme oceán (resp. největší fjord v Norsku) a na koupání, které nám celou cestu doporučuje průvodkyně nás pomalu přechází chuť. Je zima, dost fouká vítr a chvílema i sněží.
Nicméně i tak se někteří převlíkáme do plavek. Zastavujeme v cílové vesnici Bugoynes jen pár metrů od moře. Spousta lidí vyběhne z autobusu už jen v plavkách, já se ještě oblíknu a jsem si skoro jistá, že do vody nepůjdu. Když dorazím na pláž, vidím, jak se svlíká dokonce i Matthieu, který celou cestu smrkal a říkal jak je hrozně nemocnej. To mě nakopne a začnu vrstvy svlíkat taky. Za půl minuty jsem ve vodě. Vlny jsou docela velký, moře má prý -3 stupně a tak jsem za dvě minuty venku, sbírám mokré a zapískované oblečení a letím se převlíknout do autobusu. Nejhorší jsou zase ty nohy, ale jinak to byla paráda!
Vlastně jsem poprvé v životě viděla oceán...
No. Na fotce je chyba, ale omluvou mi je to, že já to nepsala :-)
Večer je potřeba se trochu zahřát a tak se zásoba Havany trochu redukuje.
Středa 25.11.
Vstáváme v půl osmý. Po včerejším večírku nás to zvládlo opravdu jen pár. Celou noc sněžilo, takže v osm fasujeme šupinkáče a hůlky, které by byly potřeba asi tak o 20 cm delší...(kdyby nebyl sníh, tak nám hrozil Nordic Walking... brrr.) Já s Lindou jsme v našem týmu za běžkařské hvězdy. Je tu jeden Němec, který to docela zvládá, Frantíci se na tom držej jakš takš a nejvtipnější je portugalec Pedro, který si tak nějak vytvořil svoje družstvo totálních začátečníků, když mu trvalo asi 10 minut dojít od budovy 10 metrů na tréninkové hřiště :-). Pak nám začali ukazovat jak se na běžkách sklouznout, otočit apod. a pak jsme se párkrát projeli kolem kempu a sjeli si dva kopečky. Toť zatím celé naše laponské lyžování, ale byla to aspoň sranda.
V poledne se jdeme projít na Fox Lake, kde jiná skupinka účastníků zájezdu už tentokrát staví pravé quinzees, protože sněhu už je víc. Využijeme toho a u jednoho z nich se vyfotíme.
Odpoledne jedeme na sobí farmu. Je to rodinná farma Inari Sámů. Sámové se totiž dělí na celkem tři kmeny Inari Sámi (oblast Inari), Northern Sámi (Sever Finska) a Skolt Sámi(východ Finska - jejich sámština je ovlivněna ruštinou). Chov sobů je pro Laponce (Sámy) typický už od pradávna. Zajímavé je, že ve Finsku nežijí žádní volně žijící sobové. Všichni někomu patří. Každá rodina dělá sobům na uši vlastní značku, podle které si svoje soby pozná. Ta naše každému sobovi uřízla špičku pravého ucha a levé uprostřed nařízla. Na sobech je také zajímavé, že mají zespoda nohy mají kůstky, které při každém kroku klapou. Tak sob v noci pozná, jestli se k němu blíží další sob, nebo třeba nějaká šelma.
Mezitím co nám průvodkyně po farmě sděluje všechny tyhle zajímavosti, soby hladíme, krmíme, nebo se s nima fotíme. Taky si vyzkoušíme hod lasem na dřevěného soba a pak se přemístíme do chalupy, kde už na nás čeká rozdělaný oheň a káva (věděli jste, že Finsko je první na světě v množství vypité kávy na hlavu?).
Kuksa - tradiční sámský hrnek, který se dělával z velkých břízových suků
Dozvídáme se další věci o Sámech. Třeba to, že ve Finsku jich je jen asi 5000, zatímco v Norsku a Švédsku asi 80 000. Před několika lety, to dokonce vypadalo, že sámština jako jazyk a s ní i Sámové vyhynou. Naštěstí se povedlo zavést sámštinu do škol a tak se třeba v Inari učí jedna třída žáků v inarské sámštině, jedna třída v severní sámštině a pak třeba třída finštině. A tak se sámština zase stává živým jazykem.
Na závěr nám další obyvatelka farmy předvádí pravý sámský zpěv. Je to opravdu zážitek.
Sámská vlajka
Večer opět sauna a mezitím třikrát do jezera. Začínáme se cítit jako praví finové a je to pro nás už tak trochu rutina :-)
Čtvrtek 26.11.
Ráno opouštíme ubytování a vyrážíme do ski centra Saariselkä. Dopředu jsme si tam mohli objednat jízdu s husky spřežením 60 Eur, jízdu na sněžných skútrech 60 Eur, nebo se rozhodnout pro lyžování (2 hodiny/30 Eur) a odpoledne třeba ještě navštívit lázně. My jsme se po dlouhém váhání rozhodly aspoň pro ty sjezdky, protože ostatní se nám zdálo dost předražené. Když jsme ale dojeli ke sjezdovkám, zjistili jsme, že velká lanovka je kvůli větru zavřená a jezdí jen malá, co je pro začátečníky a zadarmo. Nicméně bychom si stejně museli půjčit vybavení... Takže ze sjezdování nakonec nebylo nic, ale vymysleli jsme si vlastní program. S Lindou jsme si půjčily běžky (opět šupináče, protože jsme si říkaly, že bůhví jak by nám to namazali - začalo zrovna sněžit, a taky protože byly nejlevnější - 10 Eur/24 hod) a tentokrát správnou délku hůlek a vyrazili. Poježděníčko to bylo opravdu moc pěkné, dali jsme asi 11km. Dokonce jsme po cestě narazili na roztomilou lyžařskou hospůdku, kde jsme si daly čaj a teplý borůvkový džus.
Odpoledne jsme se šly za 12 Eur vyráchat do "lázní". Za ty peníze žádnej zázrak, ale aspoň jsme se po běžkách vysprchovaly :-) a naposled si užily saunu v Laponsku.
V šest večer jsme nasedli do busu a vyrazili směr Tampere, kde jsme opět přesedali na vlak. Cesta byla dlouhá a domů do Helsinek jsme se konečně dostali v pátek v jedenáct.
Tak to je o Laponsku vše. Teď už mě tu čekají jen samé povinnosti a skoro žádná zábava (no i když myslím, že se tu ještě něco málo najde).
Další fotky najdete
zde.
Příspěvky
